Chorobná žárlivost
Jak na chorobnou žárlivost? Vztah máme jinak super a plánujeme miminko. Ale můj partner je opravdu až chorobně žárliví.
Lena
19. Pro 2008 | 
Počet odpovědí: 15
Jak na chorobnou žárlivost? Vztah máme jinak super a plánujeme miminko. Ale můj partner je opravdu až chorobně žárliví.
Lena
19. Pro 2008 | Počet odpovědí: 15
1 ledna, 2009 v 20.52
Žádný miminko,berte draka okud to ještě jde a nemáte snim závazky.Bude to ještě horší,takovej chlap se už nezmění,a pak se Vám bude špatně utíkat s miminem v náručí.
16 července, 2009 v 11.26
Utíkej holka…..Mám to doma čtyři roky a je ze mě troska. Nic nesmím…vše je špatně a stále mám ,,gestapáka,,v zádech. Docílil toho,že se s nikým nestýkám, s rodinou,kamarády….nikam nechodím a pořád je zle.
Už jsem několikrát psychicky zkolabovala. Zatím nedokážu odejít.ten můj to totiž se mnou náramně umí….když jsem na dně.
A pak znova.
Děti spolu naštěstí nemáme a mé z prvního manželství mu vadí…žárlí..
Utíkej a najdi si milujícího,tolerantního muže.To co máme jsou strašní sobci….jen chtějí vlastnit a stejně se nikdy nezavděčíš. Dítětem by Tě jen vydíral. To by jsi mu fakt nahrála. Hodně štěstí.Snad i já to jednou dokážu….
11 dubna, 2010 v 23.43
Také bych chtěla poradit,pokud miminko,tak určitě ne s takovým člověkem.Bohužel i já mám takové zkušenosti.Ze začátku,paráda….pak mi byli vyčítání kamarádi,že je potřebuju víc než jeho,pomalu do krámu jsem nemohla,doma jsem lhala,když se mě mamka zeptala jestli bych s ní nezašla do hospody na pivo,musela jsem ji říct,že se mi nechce věčný výmysly a hádky v rodině,jen kvůli tomu aby ten druhý byl spokojený…byla jsem do něj blázen a tolerovala jsem to,ale nervy máme jenom jedny,nejdřív jsem ho opustila já,ale přišli na mě výčitky svědomý,tak jsem si řekla,každý si zaslouží druhou šanci i přítel mi poprvý po 7 měsících řekl,že se pokusí změnit,bohužel to nedokázal zhruba po týdnu mě opustil s tím ,že to nezvládá,že musím věčně někde chodit….všechno ponižování jsem snášela,jen díky tomu,že jsem opravdu milovala a záleželo mi na něm,ale co je to za život,sedět celé dny doma,nic nedělat,nikam nechodit a pomalu ani s kamarády nemluvit,mě osobně to mrzí,že to takhle muselo dopadnout,přece jen jsme něco zažili,ale takový život je jen utrpení..nejsme spolu skoro týden a můžu vám říct..že teprv teď jsem poznala,co to nervy jsou a nepřeju nikomu,aby poznal co to znamená psychicky vydírání..mohl mu to říkat každý,jemu to bylo jedno,řekl mi že se měnit nebude,zamrzí to po tom všem,co jsem pro něj udělala,mám ho furt stejně ráda..ale nedá se to dlouho vydžet,přece jen..nervy máme jenom jedny:-)proto všem přeju,aby si našli tolerantního a milujícího partnera..já v to taky doufám,že snad někdy přijde…tak se všichni držte,takoví lidé se nemění a je to horší
27 července, 2010 v 11.37
Prosím Lucku nebo Evelin o jejich mail nebo se mi nějak ozvěte prosím, zažívám to samý a nevím co dál,spěchá to,moc děkuju.
29 září, 2010 v 13.44
Leni pokud ho opravdu miluješ a plánujete spolu dokonce miminko, věř tomu, že všechno se dá řešit, ale musíš mu pomoct a hlavně musíte chtít oba, nejhorší je se tomu poddat. Je to těžké a rozmysli si zda na to máš sílu. Je potřeba mu neustupovat, musíš dělat všechno jako dosud, vysvětluj mu pořád dokola, když udělá scénu, že je to nesmyslná scéna a že jen váš vztah ničí, že nejsi jeho majetek, ale rovnocenná partnerka…chce to opravdu hodně trpělivosti, vím to z vlastní zkušenosti a povedlo se to změnit a jsem šťastná, že jsem neutekla jak jsem původně měla v plánu a jak mi všichni radili. Pokud bude potřeba obraťte se na manželskou poradnu (i když nejste manželé) nebo na klinického psychologa-opravdu to jde změnit!!! ale musíte chtít oba. Držím palce
27 listopadu, 2010 v 15.18
pomoooc, ja mam to stejny. kdyz mi volal do hospody, kde jsem sedela jen s kamoskou a slysel od vedlejsiho stolu muzsky hlas, hned bylo zle. po kazdym takovym incidentu nasleduje trest-napr. meli jsme jet se znamyma na vikend na chatu. vedel jek moc se tam tesim, ale najednou se munechtelo a ja to musela den do predu zrusit. jsme spolu rok a nevim, co mam delat, jestli to tak pujde dal
8 ledna, 2011 v 17.41
holky utíkat,utíkat a utíkat protože jen ten kdo je silnej vydrží,mám to 15.let a je to vlnolam, ne pro každou povahu.ale i já jsem z toho vztahu utekla několikrát-vždy se vrátila-on byl neschopnej se o sebe postarat a já měla o něj starost.no a tak máme doma Itálii,ale nenechám se!!!!!
24 července, 2011 v 18.13
dítě v žádném případě, uteč!!! znám to z vlastní zkušenosti, když jsem se seznámili, bylo to moc fajn.., ale po pár měsících mu začalo všechno vadit, kamarádi, kamarádky, otec mých dětí, se kterým jsem 15 let rozvedená a občas se vidíme na nějaké rodinné oslavě u dcery, proč chodím brzy do práce, proč jsem dýl v práci, proč jdu ke kosmetičce..,prohledával mi mobil(ten mi nakonec doslova rozmlátil), maily…ještě teď po dvou měsících,kdy jsem mu řekla,že je konec mi neustále volá, píše sprosté sms, vyhrožuje, nadává…pak mi napíše, že mě miluje…to není k žití, opravdu…
5 září, 2011 v 13.32
Zdravím Vás všechny,
žárlivost ve vztahu je opravdu problém a je dobře,že o ní dokážete mluvit a nenecháváte to trápení jen pro sebe. Znám to na vlastní kůži,mám žárlivého muže. Nejdřív jsem to brala jako milý projev lásky, ten ale nakonec přerostl v problém, před kterým se bohužel stále snažím utíkat a odsouvat jeho řešení. Je to vlastně o naší úctě sama k sobě, co si vlastně necháme líbit a kde jsou hranice. A až tohle pochopíme, dojdeme k rozhodnutí,co nám opravdu stojí za to,nechat se urážet a manipulovat sebou ? No jak to tedy je,co si dovolíte ?
Je pravdou,že si stojím stále za svýmy názory a postoji,koníčky,přáteli, ale to mě stojí opravdu hodně moc sil,vysvětlování a hádek.
Takže radím,pokud máte doma žárlivce otázka číslo 1 : ,, Má důvod ?“ Pokud ano, pak uznejte,že jeho žárlení je oprávněné. A řešte současný vztah, co Vám přináší a zda má cenu v něm setrvávat, či opravdu jít za srdíčkem jinam.
Otázka číslo 2: ,,Žárlí , ale mám chuť to řešit a stojí mi za to,abych mu pomohla. Pak navštivte manželskou poradnu či psychologa, třeba nejdřív sama,pak oba. Jeden sám to nevyřeší. Sami je nepředěláte. Za 20 let se mi to nepovedlo.
Otázka číslo 3 : ,, Žárlí, ale je to pro mě neúnosné,on si to nepřipouští a řešení tohoto problému zdá se mi nemožné. Je možné, že si i sami uvědomíte svoji spoluzávislost na partnerovi,kterou ve vás vypěstoval. Pak radím, zajděte sami k psychologovi,nestyďte se, pomůže vám najít zase sami sebe,řešení. Umí to.
Jdu se objednat, držte mi palce. Já je držím i Vám. Život tady a teď máme přece jen jeden, a jak ho prožijete je jen na Vás …
30 září, 2011 v 18.53
holky,holky,holky.tak jsem asi vazne pitoma,ale ja si myslela,ze nasi chlapi takovi nejsou.mam doma cizince a stale jsem to prikladala za vinu mentalite,ale jak tak koukam,tak je to i v nasi ceske krvi.zarlivost se lecit neda,na to zapomente,ja nejdu sama ani do obchodu nakoupit,to by byla scena jako z filmu.a na navstevu u sve matky taky muzu klidne zapomenout,protoze muj otec uz nezije a matka ma druheho manzela,takze to je velky prusvih.
14 června, 2013 v 8.47
Proboha ženský!!!Proberte se!!!V jakém žijeme století?Copak nějakej chlap stojí za to,aby nám poroučel?Takového je třeba vykopnout a vyměnit za jiného 😀 Chlapů je dost,tak se dámy vzpamatujte!!! 😀
30 července, 2013 v 13.01
Mám taky chorobně žárlivého chlapa a čekáme rodinu a nevím ,nevím jestli to vydržím pomalu, už to vzdávám je to nesnesitelné vše podle něho dělám špatně a jen komanduje.Musí mít o všem přehled je to už únavné.Začala jsem byt už z něho tak flegmatická až to není pěkné to bude asi tím že se to blíží z mé strany k rozchodu.Holky utíkejte s takovým člověkem se nedá žít časem budete jen přežívat a budete stejně nešťastné a když si to tak přeberete stejně žárlivec soudí podle sebe tebe.Tak asi nemá čisté svědomí.Většinou to tak je oni mužou všechno a žena nic ale to se pletou 🙂 Jak se říká každý je strůjcem svého štěstí 🙂
27 ledna, 2016 v 15.15
Ahoj,mam taky problém. Ziji tri roku s partnerem,ale je to zarlivec. Kdyz si chci jít sednout s kamarádkou,tak ma se vším problém…z restaurace mu musím neustále posílat SMS a když se treba 45 min.neozvu,tak hned posle zprávu,ze tam asi prisli naky chlapi,tak ať si to uziju atd. Dále ze zaměstnání mu musím také neustále psát,kdyz se delší dobu neozvu z duvodu,ze nemam čas,tak hned napíše,ze se asi naramne bavim s kolegou…takze jsem porad prilepena na mobilu. Bydlíme 20 km od města,kde mam rodiče a kdyz tam chci jet,abych si zasla pokecat s rodiči nebo s kamarádkou,tak me tam odveze jede zpět a treba o půlnoci jede zas pro me a veze me domu,v žádném případě nesmím přespat u svých rodičů a ráno normálně jet zpět domů. Je tohle normální???
24 března, 2017 v 21.34
Ahoj, dá se to na chlapovi předem poznat, že je žárlivec?
24 března, 2017 v 22.01
Ahoj Dano,poznat se to asi bohužel nedá. Ze začátku je moc milej,pozornej,hodnej….dokonalost sama ( kdyz ptáčka lapaji…),ale po case.kdyz už te bude mít jistou se ukáže v pravém svetle….